Právě ona poslední zmíněná možnost bezhotovostního placení je skvělá vychytávka. Jedním klikem ve svém počítači koupíte televizi, jedním projetím kousku umělé hmoty s magnetickým páskem jiným kouskem umělé hmoty s čtecím zařízením můžeme horlivě nakupovat, aniž bychom museli tu a tam vytasit nějakou Boženu, Františka, Emu, nebo dokonce Tomáše Garriqua. Jenže každá výhoda a usnadnění s sebou nese rizika a nevýhody. Mohl jsem se přesvědčit, jaké.
Dne 16.11. jsem byl na pobočce své banky, protože mi bankomat už několik týdnů hlásil, že moje stará VISA končí platnost a že si mám přijít pro novou. Šel jsem tedy na pobočku, kde jsem se dozvěděl, že tam ještě není, a ať přijdu koncem měsíce. Shodou náhod jsem v ten samý den šel něco platit přes své internetové bankovnictví a všiml jsem si, že jsem v ten samý den provedl transakci za více než 15 tis. Kč. To bych si asi pamatoval. Přišlo mi to zvláštní, protože částka zatím byla jen ve fázi blokace. Zavolal jsem tedy na call linku a bylo mi řečeno, že jde o zahraniční blokaci platební kartou. To už mi bylo jasné, že tu něco nehraje, a tak jsem rovnou operátorovi řekl, aby zablokoval kartu – v naději, že k převodu ani nedojde.
O pár dní později se rozpoutala ona mediálně známá aféra o úniku dat z databáze platebních karet VISA ve Španělsku. O pár dní později jsem také z výpisu svého účtu zjistil, že jsem v pondělí 16.11. byl v Malajsii a vybral si tam 3000 MYR. To jsem rád, že teď už vím, čím se v Malajsii platí. Možná se do této vzdálené země někdy podívám, v pondělí jsem tam ale opravdu nebyl. Z pobočky své banky bych to tam koneckonců těžko tak rychle stihl. Bohužel pro mě, částka mi skutečně byla stržena z účtu a mohl jsem začít další krkolomnou kauzu –reklamaci neschválené transakce a vymáhání peněz zpět.
Stanovisko banky je samozřejmě velmi chladné. Na jednu stranu jim je „velice líto všech nepříjemností“, ale na druhou stranu se vlastně z jejich strany neděje nic. Údajné vyjednávání s bankami „třetího světa“ –jak byla Malajsie nazvaná – je prý zdlouhavé.
Mě nezbývá než čekat. Je mi řečeno, že se po převzetí reklamace může částka objevit na mém účtu, ale pouze jako nedisponibilní . Skutečně se tomu tak o pár týdnů později stalo, ale s tím rozdílem, že vrácená částka je snížena o 3 900 Kč za nějaké transakční poplatky, či za blokace. Znovu jsem navštívil banku, ale znovu jsem byl pouze požádán o trpělivost. Koneckonců – když bych bance dlužil peníze, určitě by taky byli velmi trpěliví, kdybych se opozdil se splátkami, že.
Výsledkem je, že ani po měsíci své peníze nemám. Kartu jsem neztratil ani ji někde lehkovážně nedával z ruky. V Malajsii jsem nebyl. Banku jsem kontaktoval, transakci jsem se pokusil včas zablokovat, později jsem ji reklamoval. Je mi naúčtován poplatek 3 900 Kč za to, že moje banka nedokázala moje peníze ochránit. Jsem podveden, moje peníze jsem vložil někam, kde s nimi neumí hospodařit, neumí je ochránit, neumí komunikovat se zákazníkem a neumí řešit nepředvídanou situaci efektivně.
Kartu už mám novou a asi na ni nezanevřu. Platit bezhotovostně je skvělá věc a každý systém má své mouchy. Čekám, jak se dořeší můj Malajský sponzoring. Je jasné, že šikula, co se k mým penězům dostal, si už za ně něco pěkného pořídil, a tak se bude muset banky oslíček trochu otřást a sypat ze svého.