K psaní blogu mě hlavně motivuje prostředí, ve kterém pracuju. Potkávám spousty mladých lidí, díky čemuž si utvářím obrázek o postojích těchto lidí – kupodivu musím potvrdit, že nevnímám naši současnost ani budoucnost nikterak pesimisticky. Stýkám se s řadou lidí, jejichž osobní hodnoty velmi ctím a jsem přesvědčen, že jsou vysoce lidské: Přátelství , dobromyslnost, ohleduplnost…
I tak mám ale potřebu vyjádřit svůj kritický názor na dění kolem nás – ať je to nekonečný příběh rozhandrkovanosti české politické scény, ať je to každodenní koloběh kolem nás nebo i sem tam nějaký ten postřeh odjinud.
Vážím si řady dobrých lidí, věcí , hodnot, které jsou doma v České republice. Na druhou stranu se nechci smířit s negativními tendencemi, jež se u nás rojí jedna za druhou. Nazvu to všeobecně strachem – strach z neznámého, strach sám ze sebe, strach z neúspěchu. Z těchto strachů plyne extremizmus v jakékoli podobě. Jak pravicový, tak levicový – oba jsme tu v minulosti měli a já patřím mezi ty, kteří jejich návratu budou vždy chtít zabránit. I to je jedním z důvodů, proč jsem se zde rozhodl o svých názorech mluvit.
Věřím, že svým myšlenkám vtisknu pochopitelnou a čitelnou formu a že zde najdu čtenáře. Dnešní článek tedy měl být jen úvodem. Přeju vám hezké čtení dalších článků a těším se na konfrontaci s názory čtenářů.